Oblastní ředitel Ing. Jiří Hák (LD Martin Zoubek) - S OVB jsem se potkal již před více než šesti lety během mých studií na Vysoké škole ekonomické v Praze. Tehdy, v letním semestru 3.ročníku národohospodářské fakulty, kdy jsem se usilovně připravoval na roli ,,národohospodáře", ideálně ve státních službách, jsem zažil, dnes již můžu říci, osudové setkání s mým získatelem Pavlem Molnárem, který již v té době působil v OVB po několik měsíců a připravoval se na pozici GST. Moje tehdejší otevřenost čemukoliv novému způsobila, že jsem se nechal poměrně snadno přesvědčit, že práce finančního poradce nebo konzultanta může být zajímavou životní zkušeností, i když jsem si svoji budoucnost zcela určitě představoval úplně v jiném oboru.
První dva roky jsem OVB bral jen a pouze jako občasnou možnost přivýdělku, získávání nových zkušeností a poznávání zajímavých lidí. O nějaké kariéře nemohla být v té době ani řeč. Moje pozice R3 byla pro mě naprosto dostačující. Zlom v mém myšlení a uvažování přišel až v momentě, kdy jsem se blížil ke konci studií a začal jsem řešit, kam se v životě dál posunout. Po dlouhých rozmluvách s kamarády a spolužáky, kteří již byli nějakou dobu při studiích zaměstnáni, jsem se jasně rozhodl, že zaměstnat se prostě nechat nemůžu, pokud tedy chci žít tak plnohodnotný život, jak jsem si do budoucna představoval. Chtěl jsem cestovat, sportovat, mít dostatek času na přátele a rodinu. Stejně tak i nekonečné perspektivy finančního ohodnocení byly najednou diametrálně odlišné od možností, které nabízí klasické zaměstnání, a tím pádem vzdálené představám o mém budoucím životě.
OVB byla tedy jasná volba! Když jsem se rozhlédl kolem sebe a zjistil, kolika lidem ta práce funguje, stačilo pouze najít rozdíly, které byly v té době mezi těmi úspěšnými a mnou. Nemusel jsem dělat žádné rozsáhlé studie, abych zjistil, že rozdíl byl jen a pouze v tom, že ti, kterým tato práce funguje, se jí věnují, že prostě pracují. Pracují usilovně a pravidelně. Jak jednoduché, ale někdy pro mnohé příliš složité.
Velkou podporu a vzor jsem měl v mých nejbližších nadřízených, kamarádech, Pavlu Molnárovi a Honzovi Hlouskovi, kteří, ač možná měli několikrát v průběhu tehdejších dní možnost nade mnou zlomit hůl, tak to neudělali a v mých snahách dostat se na GST mě maximálně podporovali, za což jim budu vždy velice vděčný. Bez podpory totiž nelze být v této práci nikdy úspěšný, a to jak bez podpory z vrchu, té „tažné", tak té zespodu, té „tlačící". Po dvou a půl letech jsem se tedy slavnostně v lednu 2009 doslova dohrabal na moji tehdy vysněnou pozici GST. Na této pozici jsem se zaměřil na budování přímých vedoucích struktur a během roku 2009 jsem oddělil dva své první přímé GST, dnes již oba na pozicích BL, v roce příštím oba dosáhnou na pozici BD. Zároveň jsem přivedl další dva přímé spolupracovníky, kteří se stali GST v roce 2010, a umožnili mi tak dosáhnout v roce 2011 pozice oblastního ředitele.
Častou otázkou, kterou ke své dosavadní kariéře dostávám, je, kdy nastal ten moment, kdy jsem se rozhodl jít do OVB naplno. Na což velice jednoduše odpovídám, že ve chvíli, kdy jsem se zcela vážně, kriticky a zásadně zamyslel nad možnostmi, které mám v danou chvíli před sebou. Člověk si totiž v určitý životní okamžik musí jasně definovat, kterým směrem se chce ubírat, co má být jeho smyslem života, případně kde by sám sebe chtěl vidět za 5, 10 , 20 , 30 let... Věděl jsem, že OVB nebude ta nejjednodušší cesta, na druhou stranu jsem přesvědčený, že snadné cesty nás v životě většinou nikam nedovedou.
Mým motorem v OVB bylo zprvu hlavně to, že jsem byl a stále jsem přesvědčen o tom, že danou práci odvádím podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a mohu tedy své služby bez ostychu nabídnout své rodině, kamarádům či známým, kteří dodnes tvoří naprostou většinu mé klientely. Nechtěl jsem dopustit, aby se k nim dostal nějaký jiný poradce, který by stejnou povinnost vůči nim necítil. Stejným pohledem se na finanční poradenství dívám i dnes a vždy budu!
Finanční poradenství je dle mého názoru odvětví ekonomiky, které nemá svůj limit, tak jako ho můžou mít jiná odvětví, která jsou limitována hmotnými zdroji a surovinami. Možnosti, které tahle branže nabízí do budoucna, jsou nekonečné a snad nikdy nebudou příliš limitovány upjatými státními úředníky, kteří mají vždy strach z tvořivých, ambiciózních a velké sny majících lidí. Jsem přesvědčený, že každý člověk by měl mít možnost tuhle skvělou práci vyzkoušet a sám si rozhodnout, zda je to jeho cesta. Nemám ambice rozhodovat o jiných, zda mohou tuhle práci dělat, je to v podstatě rozhodování o jejich budoucím životě a na takovou zodpovědnost nemám žádné právo. Ať si každý člověk vyzkouší své možnosti a rozhodne si o sobě sám. Systém OVB, trh a silná konkurence o každém rozhodnou samy. Stává se, že spousta lidí tvrdí, že nemůže tuhle práci vyzkoušet, protože to prostě není jejich priorita nebo nechtějí v daném oboru působit. S tímto jsem naprosto ztotožněn a rád s oblibou říkám, že OVB není životním rozhodnutím, dokud se nerozhodneme, že OVB je náš život! Prostě to zkuste a uvidíte.
2024 ©