S tím, jak se šíří nákaza na trzích dluhopisů v eurozóně, to jakoby vypadá, že si trh může vybrat jakýkouliv zemi a začít sázet na pokles cen jejích vládních dluhopisů.
Tím se veřejné finance a domácí sektor může dostat do úzkých, takže postižená země ztrácí přístup na kapitálové trhy a dříve či později je nucena žádat o pomoc MMF, resp. jiné méně zranitelné země E(M)U. Zde je několik související otázek a odpovědí, které rozebírají, zdali se něco podobného nemůže přihodit i ČR. Má se ČR obávat, že by si spekulanti v dohledné době vyhlédli i český vládní dluh a vyprovokovali by výrazný propad jeho cen, což by v horším případě státu ztížilo přístup na kapitálové trhy, v lepším pak prodražilo financování deficitů? Z fundamentálního hlediska by takové chování nedávalo příliš smysl. Za prvé, ať již vezmeme deficit či samotný splátkový kalendář českého vládního dluhu, ani jeden ukazatel není ani zdaleka tak exponovaný jako v případě zadlužených zemí eurozóny (viz graf). Stejně tak je zřejmé, že spekulace na pokles cen dluhu budou obtížnější, pokud je většina dluhu v držení domácích subjektů (bank a penzijních fondů). Naproti tomu výraznou většinu řeckého, irského či portugalského dluhu drží zahraniční investoři, což činí tyto vládní dluhopisy velmi zranitelné vůči změnám nálady na globálních trzích. Stejně tak lichá by mohla být spekulace založená na úvaze, že český bankovní sektor výrazný externí šok neustojí. Český bankovní sektor zůstal i během krize vysoce ziskový a kapitalizovaný, takže je schopen ustát extrémní situace. To konec konců ukázaly i poslední zátěžové testy ČNB, které byly postaveny na opravdu extrémně nepříznivých předpokladech. Znamená to tedy, že český devizový a dluhopisových trh může zůstat vůči silné nákaze z EMU imunní? Bohužel nikoliv, což již bylo částečně vidět jak na kurzu koruny, tak v cenách dluhopisů (obojí pokleslo). Nejedná se však o nijak dramatický výprodej, a zejména pokud jde o dluhopisy, pak nezbývá než konstatovat, že nákaza je postihla daleko méně než podobná aktiva v regionu či dokonce v některé z členských zemí eurozóny, které byly donedávna považovány za bezpečné. Samozřejmě, že v situaci, kdy by docházelo k opravdu k masivnímu výprodeji dluhopisů uvnitř eurozóny, který by šel za hranice zemí přezdívaných zkratkou PIGS, pak by se jak koruna, tak české vládní dluhopisy výrazným výprodejů nevyhnuly. Nicméně nevěříme, že by se měnový pár EUR/CZK či výnosy českých dluhopisů měly přiblížit úrovním z přelomu let 2008/2009. V případě koruny totiž už neplatí, že by čeští exportéři byli tzv. přezajištění proti silné koruně, takže jsou schopni využít jejího případného oslabení. Vedle toho ČNB – poučena globální finanční krizí – může české měně či dokonce přímo trhu dluhopisů pomoci. Co by v případě totální nákazy z eurzóny mohla česká centrální banka dělat? Jako jeden z efektivních nástrojů jak zklidnit trhy v momentě návratu finanční krize by mohlo být použití vysoké zásoby devizových rezerv. Ty by v případě potřeby mohla ČNB použít, a to buď na zmírnění depreciace koruny, anebo dokonce v extrémním případě na intervenci na nákup českých vládních dluhopisů. ČNB by v takovém extrémním okamžiku použitím devizových rezerv vlastně zabila dvě mouchy jednou ranou. Za prvé by zklidnila domácí trhy a za druhé by částečně krátila své devizové rezervy, za které je nelogicky kritizována ECB, neboť v okamžiku dlouhodobě posilující koruny generují centrální bance účetní ztráty.
Zdroj:http://www.vstricnabanka.cz/uronakaza-u-nas-par-otazek-a-odpovedi-855.html
2024 ©